ZEMĚ LAHODNÝCH VELTLÍNŮ

Rakousko jako vinařská země zcela jednoznačně vyniká zejména v produkci bílých vín. Ta totiž tvoří více než 3/4 celkové produkce. Historie rakouského vinařství je do značné míry spojená s vinařstvím moravským. Podle dostupných informací sahá však až do doby 700 let př.n.l., až ke starým Keltům. To dokazují i nedávné vykopávky ve vinařské obci Zagersdorf v oblasti Burgenland, kde archeologové našli hlinéné nádoby se zbytky zrníček révy vinné.

Ovšem za opravdovým základem vinařské kultury na území Rakouska stojí Římané, a to již na počátku našeho letopočtu. V té době (cca 41-54 n. l) se hranice římské říše rozšířili až Dunaji. Velký rozmach vinařství ovšem nastal až za vlády římského císaře Marca Aurelia Proba (276-282), který umožnil lidem na Římem okupovaných územích vlastnit vinice a rovněž vyrábět víno. Zrušil tak nařízení císaře Domitiana, které zakazovalo pěstování vína na sever od Alp.

Když padla římská říše začala na území dnešního Rakouska migrace, která měla za následek úpadek vinařství a vedla k devastaci vinic. K jeho opětovnému rozvoji pak dochází až za panování Karla Velikého (742-814 n.l. - Franská říše). Nastává velký pokrok jak v pěstování vinné révy a zakládání nových vinic, tak v nových trendech výroby vína. Tato doba sebou přinesla i selekci pěstovaných odrůd a skladování vína v dřevěných sudech.

Stejně jako jinde v Evropě má i zde na rozvoji vinařství velký podíl církev, která od roku 995 n.l. začíná s pěstováním hroznů a výrobou vína. Kromě klášterů, které se stávají hlavními producenty vína, začíná se ve vinařství angažovat i místní šlechta. Ve 13. století se rakouské vinice rozšiřují na západ. V roce 1359 je pak zavedena vévodou Rudolfem IV. daň z vína. V 15. století dochází k nadprodukci rakouského vína a na počátku 16. století dochází k největšímu rozšíření vinic v Rakousku.

Vinice se postupně rozšiřují až na území Čech, Moravy, Slezska a Pruska. 17. století se nese ve znamení útlumu rakouského vinařství. Příčinou jsou nejen vysoké daně a velká konkurence, ale i stoupající obliba piva.

V 18. století dochází opět na krátkou dobu k výraznému vzestupu vinařství a daří se i obchodu s vínem. V 19. století pak zasáhnou rakouské vinařství dvě katastrofy, vinice jsou napadeny houbovitými chorobami a plísněmi a v roce 1872 jsou vinice stejně jako jinde v Evropě, devastovány révokazem. Následně dochází k prvnímu zakládání vinařských družstev a také ve velkém k vysazení odrůdy, která Rakousku přinesla světový věhlas, tedy Veltlínskému zelenému.

V roce 1985 došlo k zásadnímu poškození dobrého jména rakouských vín vlivem tzv. glykolové aféry. Dvě desítky podvodníků totiž přidávali do drahých vín toxickou látku diethylenglykol, používanou jako rozpouštědlo. Tato nasládlá látka, která byla přirovnávána k nemrznoucí směsi, totiž výrazně zlepšila chuť laciných a kyselých vín. Tito výtečníci je pak, vedeni honbou za snadným ziskem, prodávali do celého světa jako drahá přívlastková vína. Tento odporný skandál poznamenal rakouské vinařství na několik desetiletí.
Dnes je rakouské vinařství opět na vzestupu a má jeden z nejpřísnějších vinařských zákonů v Evropě. Stejně tak i kontrola vín je velmi přísná.

Rakousko má čtyři hlavní vinařské regiony: Niederosterreich (Dolní Rakousko), Burgenland, Steierland (Štýrsko) a Wien (Vídeň). Tyto vinařské regiony se dále dělí do několika vinařských oblastí.

Hlavními pěstovanými odrůdami jsou:
pro bílé odrůdy: Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Müller-Thurgau (Rivaner), Neuburské, Silvaner, Roter Veltliner, Frühroter Veltliner (Malvasier), Muscat Ottonel, Goldburger, Zierfandler (Spätrot), Rotgipfler, Pinot gris (Ruländer), Pinot blanc (Weissburgunder) nebo Weissburgunder a Sauvignon blanc.

pro červené odrůdy: Zweigelt, (Zweigelttrabe), Blauburger, Frankovka a Modrý Portugal.

Klasifikace rakouských vín:
Jakostní rakouská vína (Qualitätswein): musí být vyrobena z 35 schválených odrůd (nebo směsí) révy vinné, vyprodukována ve uvedených rakouských vinařských oblastech a označena místem původu. Jakostní vína podléhají kontrole kvality. Symbol DAC (Districtus Austriae Controllatus) označuje přívlastkové víno typické pro danou oblast.

Rakouská přívlastková vína (Prädikatswein): jsou jakostní vína s určitým stupněm zrání a způsobem sklizně. Není povoleno rakouská přívlastková vína doslazovat nebo zvyšovat koncentraci.

  • Tafelwein je označení pro stolní vína.
  • Landwein je označení pro zemská vína.
  • Qualitätswein je označení pro jakostní vína.
  • Kabinet je označení pro kabinetní vína.
  • Prädikatswein je označení pro víno s přívlastkem.
Druhy rakouských predikátních (přívlastkových vín):

  • Spätlese jsou vína (pozdní sběr) ze zcela zralých hroznů o cukernatosti 19 °KMW.
  • Auslese jsou vína (výběr z hroznů nebo pozdní sběr) o cukernatosti  21 °KMW.
  • Beerenauslese / BA jsou vína (výběr z bobulí - vína z přezrálých hroznů nebo z hroznů napadených ušlechtilou plísní Botrytis cinerea) o cukernatosti 25 °KMW.
  • Ausbruch jsou vína vyrobená z hroznů napadených ušlechtilou plísní Botrytis cinerea nebo ze suchých přezrálých hroznů o cukernatosti  27 °KMW.
  • Trockenbeerenauslese / TBA jsou vína (výběr z cibéb - ze suchých hroznů) na keřích napadených ušlechtilou plísní Botrytis cinerea o cukernatosti 30 °KMW.
  • Eiswien je označení pro ledové víno (hrozny jsou v době sklizně a lisování přirozeně zmrzlé) o cukernatosti 25 °KMW.
  • Strohwein/Schilfwein je označení slámového vína z plně dozrálých hroznů sušených na slaměných nebo rákosových rohožích minimálně 3 měsíce) o cukernatosti 25 °KMW.
  • Bergwein je označení pro horské víno, kde hrozny byly vypěstovány na svazích se sklonem vyšším než 26 %.